Jak ošemetné je považovat některá povolání za ryze „ženská“ či „mužská“ dokazuje mimo jiné také historie a vývoj učitelského povolání. To bylo původně společností vnímáno jako ryze mužské. Vstup žen do učitelské profese nebyl jednoduchý. Zaměstnávání žen ve školství bránilo chybějící vzdělání a většinové přesvědčení, že hlavní role ženy spočívá v péči o rodinu a vedení domácnosti.
V začátcích veřejného školství, tj. po vydání Všeobecného školního řádu Marií Terezií v roce 1774, mohli učitelské povolání vykonávat pouze muži. Ženy se ve školách uplatňovaly jen jako nekvalifikovaná výpomoc pro výuku ručních prací. Zákon, který umožnil vznik ženských učitelských ústavů, na nichž mohly ženy získat plnohodnotnou kvalifikaci, byl vydán až o 95 let později. Významným milníkem bylo založení dívčího gymnázia Minerva v roce 1890 nebo povolení studia ženám na filozofických fakultách rakouských vysokých škol v roce 1897. Naopak další překážku představovalo zavedení tzv. celibátu učitelek kolem roku 1900, kdy (vyjma učitelek ručních prací) se ženy nesměly provdat, pokud chtěly vykonávat povolání učitelky. Celibát učitelek byl zrušen zákonem z roku 1919.
K postupnému nárůstu počtu žen ve školství docházelo přibližně od druhé poloviny 19. století. Za přelomové období a počátek feminizace ve školství je považován počátek 20. století, kdy v roce 1910 dosáhly ženy třetinového podílu v oboru vyučování. Z důvodu nižší kvalifikace (oproti mužům) však většinou vyučovaly rukodělné práce, působily na nižších veřejných školách nebo jako domácí učitelky/vychovatelky. Od 50. let minulého století počty žen v základním školství narůstaly až na současných 85 % (1.pololetí 2023).
Dnes jsou to naopak muži, kdo jsou na nižších stupních vzdělávacího systému ve výrazné menšině. Obecně lze říci, že čím vyšší úroveň ve vzdělávacím systému, tím vyšší je zastoupení mužů-učitelů. Zatímco v mateřských školách jsou muži zastoupeni jen 0,6 %, na 1. stupni ZŠ najdeme 6 % učitelů, na 2. stupni ZŠ 23,6 % učitelů, na středních školách osciluje mezi 40-41 %. Na terciární úrovni se pak poměr obrací a zastoupení mužů dosahuje 60 %.
V mezinárodním srovnání zemí OECD se zastoupení mužů-učitelů na úrovni primárního vzdělávání (náš 1. stupeň ZŠ) pohybuje od 3 % v Litvě až po 36 % v Turecku a Japonsku. Po Litvě, Maďarsku a Itálii je Česko zemí se čtvrtým nejnižším podílem mužů (6 %) v primárním vzdělávání. V průměru dosahuje v zemích OECD podíl mužů-učitelů na primární úrovni 16 %, na sekundární úrovni 36 % a na terciární úrovni 56 %. Nadpoloviční většinou vyučujících na terciární úrovni jsou muži ve 32 zemích z 36. Srovnání mezi zeměmi OECD vychází z údajů z roku 2019.
Jaký vývoj v zastoupení mužů a žen v učitelské profesi můžeme v budoucnu očekávat? Podle údajů MŠMT vykazuje podíl mužů-učitelů v ZŠ ve věku 25-29 let mezi lety 2012-2023 rostoucí trend (+1,4 procentního bodu), Na 1. stupni ZŠ dokonce +2,4 proc. bodu, na 2. stupni ZŠ +1,2 proc. bodu Na středních školách vzrostl podíl mužů-učitelů méně +0,6 proc. bodu. V předškolním vzdělávání podobný trend nenajdeme. V roce 2015 byl podíl mužů-učitelů MŠ v kategorii 25-29 let nejvyšší a to 26,5 %. V dalších letech mírně klesal i rostl, až se od roku 2021 ustálil na cca 20 %.
Feminizace zejména základního školství u nás započala před více než sto lety. Není tedy divu, že povolání učitel/učitelka vnímáme primárně jako ženské. Důvodů, proč ženy-učitelky v mateřských a základních školách mnohonásobně převažují, je několik. Jednou z příčin jsou genderové stereotypy, kdy pečovatelství a výchovu považujeme především za „ženskou záležitost“. Převaha žen a chybějící mužské vzory toto stereotypní vnímání a rozhodování například při výběru vzdělávací a profesní dráhy stále reprodukují. Jako další důvod je často uváděna nižší atraktivnost učitelského povolání z hlediska možností kariérního růstu a s tím souvisejícího finančního ocenění ve srovnání s jinými profesemi, které tak vyžadují vyšší kvalifikaci.
Otázkou zůstává, zda je možné současný stav (tj. značnou převahu žen na nižších stupních vzdělání) považovat za skutečnou změnu ve vnímání učitelského povolání jako ryze mužského/ženského nebo zda jde jen o to, že se dominance mužů přesunula na terciární úroveň vzdělávacího systému. Přičemž stereotypy ve vnímání mužské/ženské role ve společnosti stále, i když s nižší intenzitou, přetrvávají.
Proč usilovat o to, aby v mateřských a základních školách bylo více učitelů? No třeba proto, že v lavicích sedí holky i kluci a bylo by spravedlivé, aby obě skupiny měly stejnou šanci najít si v učiteli nebo učitelce svoji inspiraci a svůj vzor. Nebo také proto, že smíšené pracovní kolektivy (a to jak genderově, tak věkově) přinášejí více různorodých zkušeností, názorů, nápadů nebo úhlů pohledu, což v důsledku přináší užitek všem.
Jak to změnit? Například projekty jako je NESTEREO, které podporují rovnost pohlaví ve vzdělání a zaměstnanosti, zvyšují povědomí o různorodosti povolání v různých sektorech a ukazují pozitivní příklady lidí, kteří se v netypických profesích uplatnili.