Při výběru hraček pro děti, barev oblečení nebo v závažnějších situacích jako je volba budoucího povolání nás ovlivňují genderové stereotypy. Jak se tyto předsudky podílejí na nerovných podmínkách v podnikání zjišťovala studie Sociologického ústavu Akademie věd ČR „Podnikání jako mužský svět? Využívání kompetencí v podnikání sebezaměstnaných žen a mikropodnikatelek v ČR“. Článek shrnuje hlavní zjištění výzkumu, do nějž se v roce 2023 zapojilo 53 podnikatelek.
Ženy tvoří přibližně jen třetinu všech podnikajících. Podnikají převážně jako OSVČ případně zakládají malé podniky a mikropodniky. Ženské podnikání je nejčastěji zaměřeno na služby nebo vzdělávání. S podnikáním obvykle začínají později než muži (po rodičovské pauze) a nezřídka jsou k tomu donuceny podmínkami na trhu práce, které jim neumožňují dostatečnou flexibilitu.
Jaké skutečnosti podle žen zapojených do výzkumu ztěžují začátky i rozvoj vlastního byznysu nejvíce?
V počátečních fázích budování vlastního podniku mívají ženy omezené možnosti financování. Častěji než půjčky ze soukromého sektoru, kde nesplňují podmínky, využívají rodinné zdroje.
Horší přístup k financování se týká také žen, které působí ve vysoce specializovaných oborech podnikání jako jsou např. technologie. Ačkoliv mají tyto ženy-expertky obvykle vyšší vzdělání než muži, získávají méně finančních prostředků než jejich mužští kolegové. Je větší pravděpodobnost, že budou podpořeny z veřejných zdrojů nebo ze zdrojů neziskových organizací než soukromými investory. Studie Evropského inovačního a technologického institutu (EIT) „Women Founders in European Deep Tech Start-ups“ dále uvádí, že v Deep Tech start-upech, zaměřených na vývoj pokročilých technologií a inovací, jsou ženy stále minoritou, i když jejich podíl od roku 2010 stabilně roste. V roce 2022 mělo v zakládajícím týmu alespoň jednu ženu 17,4 % start-upů. Podíl celkových financí, který jde do Deep Tech start-upů založených ženami je 11,4 %.
Ženy podnikající v České republice velmi často zmiňovaly jako další skutečnost, která jim komplikuje podnikání, nerovné rozložení péče o domácnost a rodinu. Dle výzkumu Evropského institutu pro genderovou rovnost věnují čeští muži těmto činnostem (ve srovnání s muži z ostatních zemí EU) nejméně času. Ostatně problematika skloubení podnikání s péčí o rodinu a domácnost se táhne rozhovory s podnikatelkami, které se výzkumu účastnily, jako červená nit.
Některé z dotazovaných žen pociťovaly nedostatečnou podporu jejich nejbližšího okolí. Rodinou bývá podnikání ženy nezřídka vnímáno jako „druhořadé“, obzvlášť v situaci, kdy v rodině podnikají oba manželé.
S časovou náročností péče o domácnost a rodinu souvisí také nedostatek času, který mohou ženy věnovat sebevzdělávání. Zejména ženy nad 50 let zmiňovaly potřebu dalšího vzdělávání v oblasti digitálních technologií. V jejich využívání se cítí jako méně zdatné, ale zároveň je chápou jako nutnost k rozvoji svého byznysu.
Studie o podnikání žen v ČR čerpala také ze zkušeností žen podnikajících jako lektorky. Podle nich mívají některé ženy rezervy v prezentování a sebeprezentování. Tyto dovednosti úzce souvisí se sebedůvěrou, kdy schopnost výstižně a sebevědomě shrnout podstatné body podnikatelského záměru může být rozhodující například při jednání s investory. Některé podnikatelky vnímaly jako překážku jejich „vlastní nastavení“ – např. nižší ochotu riskovat.
Jedna z podnikajících žen, která se výzkumného projektu účastnila, působí jako architektka na volné noze. Ta poukazuje na skutečnost, že na fakultách architektury v současnosti studuje asi 60 % žen, ale obor je stále vnímán jako „mužský“. Přestože v průběhu studia musí ženy splnit stejné požadavky na technické znalosti a kompetence jako muži, setkávala se v začátcích kariéry (jako mladá a navíc žena) ze strany některých mužů s nedůvěrou a někdy až znevažováním své odbornosti.
Ač to nemusí být na první pohled zřejmé, genderové stereotypy i vlastní sebevědomí ovlivňují mnoho dalších aspektů podnikání, a to tak zásadních jako je cenotvorba. Do ceny výrobku nebo služby se kromě snadno vyčíslitelných nákladů promítá také vnímání hodnoty vlastní práce a času. A to jak ze strany prodávajícího, tak i kupujícího. Tyto stereotypy pak reprodukují také samotné ženy, které oceňují vlastní práci nižší hodnotou než muži.
Z výše uvedeného je patrné, že podmínky na startu ani v průběhu podnikání nejsou pro všechny stejné. Otázkou je, jaký potenciál takto jako společnost nevyužíváme a jaké přínosy pro ekonomiku země necháváme ležet ladem.
A co by ženám pomohlo podnikatelské začátky usnadnit?
Zdroje: